Vánoční vandr po jižních Brdech

V pátek 27. prosince se uskutečnil vánoční vandr po jižních Brdech. Slovo vánoční zde ale představovalo pouze datum, protože podle počasí to zimnímu vandru vůbec neodpovídalo. Ráno jsem vstal brzo, hodil batoh do auta a s Marcelou vyrazil pro prvního vandráka – Jirku. Druhým na řadě byl Lukáš, ten s sebou ještě vzal psa Mickeyho. Rovnalo se malému zázraku, vměstnat se do krátké verze Škody Felicia ve čtyřech lidech, s batohy a se psem, ale zvládli jsme to. Projeli jsme Rožmitál a Voltuš a zastavili na lesní cestě za hájovnou Trepanda. Nasadili jsme krosny, dopili lahváče a zahaleni tajemnou mlhou, po modré vyrazili do brdských hvozdů.

Minuli jsme rozcestí Štadruž a zhruba po půl kilometru odbočili doleva. Za chvíli už jsme prozkoumávali Kočičí hrádek i skalku na protější straně cesty. Napojili jsme se na žlutou a došli na rozcestí, poseděli jsme chvíli u pomníku J.J. Ryby a vyrazili dál. Mlha se trochu rozptýlila a my si užívali pěkný výhled z Voltušské vyhlídky. Na srázu u Bílé skály jsme zahlédli lišku. Vydali jsme se po modré a po pár minutách chůze jsme stanuli před opuštěnou kasárnou v Rožmitále. Ona tedy je sice opuštěná, ale je také hlídaná, takže jsme si počínali zvláště opatrně. Naštěstí nás nikdo nechytil a průzkum byl víc než zajímavý.

Naše další kroky vedly do lomu Soudný. Byl to náročný výšlap, zvláště s plnou polní. Nahoře u chatky jsme posvačili a nad mapou spekulovali, jak upravit dnešní itinerář. Nakonec jsme se dohodli, že budeme spát v třemšínské boudě, což bylo odsud ještě zhruba sedm kilometrů. Vyrazili jsme na cestu, ale už při slézání z lomu zpět na cestu, mi bylo jasné, že je zle. Ozvalo se mi moje churavé koleno a sotva sem se belhal. Vzali jsme to po žluté, kolem pomníku U Železné panny, na rozcestí Štadruž. Odtud pak dál, po modré, nekonečnou cestou, až ke studánce Kobylí hlava a ještě kousek nahoru, k třemšínské boudě. Z komína se kouřilo, bouda byla obsazená. Nezbývalo, než vyslat Lukáše na průzkum. Bylo vyhráno, turisté se pomalu chystali odejít. Mezitím jsme připravili dřevo na oheň venku, i na topení do kamen uvnitř boudy.

Venku na ohni jsem si opekl kus slaniny, kluci měli asi studenou stravu a protože už byla řádná tma, zalezl jsem taky dovnitř. Zbytek týmu už vevnitř krásně zatopil. Dali jsme pár loků slivovice, přiložili do kamen a zalehli. Kluci za chvíli spali, mně bolelo koleno, tak jsem se pořád převaloval, ucucával slivovici a ne a ne usnout. Najednou jsem malým okénkem ve dveřích uviděl světlo. Někdo se k nám blížil. Na klice dveří jsem uviděl černou rukavici. Nakonec to nebyla hlídka policie, ani masový vrah, ale čtyři kolegové, trampové. Chvíli jsme pokecali nad mapou a nakonec všichni za společného chrápání usnuli.

V sobotu ráno jsme se nasnídali, uvařili kávu, pobalili a vyrazili na okruh kolem Třemšína. Sešli jsme zpátky ke studánce Kobylí hlava a zabočili doleva. Přišli jsme na Hřebenec. Vzhledem ke stavu mého kolene a místnímu terénu, nechal jsem kluky kochat se tou krásou a tuto chvilku jsem využil k převazu již zmíněných bolavých partií. Přešli jsme Hřebenec a vylezli na cestě. Napojili jsme se na žlutou a začali stoupat na Hengst. Následovala pěkná hřebenovka přes Holý vrch a Křemel, až na Třemšín. Tady jsme chvíli poseděli a poobědvali.

Dál jsme vyrazili po žluté. Prozkoumali jsme třemšínskou studnu i partyzánský úkryt a dorazili k rozcestí Na Srázu. Následovala prohlídka tohoto pěkného místa a poté opět po žluté dolů. Na cestě k rozcestí Dlouhá, jsme potkali naše včerejší spolunocležníky. Chvíli jsme šli spolu, ale byly jsme o něco rychlejší, tak jsme dál pokračovali sami. Za hodnou chvíli nás zase došli u chaty Na Burku a pak kousek dál, Nad Maráskem. Tady naše dnešní cesta končila.

Slovo dalo slovo a dohodli jsme se, že budeme tábořit společně. Bylo zhruba půl třetí odpoledne a já musel vyslat pivní hlídku. Jako nejlepší a nejspolehlivější se pro tento úkol jevil Lukáš. S sebou dostal ještě dvě posily z druhého týmu a vyrazil. Mezitím jsem vyslal i vodní hlídku, neb z piva se káva neuvaří. Jirka s jedním členem partnerské tlupy vyrazil do dřevorubecké studánky pro vodu. Mezitím jsme s náčelníkem spřáteleného kmene začali sbírat dřevo na oheň. Do půl páté byla zpět vodní i pivní hlídka a společnými silami jsme zažehli táborový ohěň.

Pivo kolovalo z ruky do ruky, opékali se všemožné dobroty a vypili se i nouzové zásoby pálenky. Všichni jsme pak znaveni ulehli pod celty mezi stromy. V noci se zvedl vítr a chvílemi i drobně sněžilo. Spát v takovém marastu (Na Marásku) na studené zemi, s bolavým kolenem nebyla žádná sláva. Naštěstí jsem nakonec celkem tvrdě usnul.

Ráno jsme už bez snídaně sbalili tábor a opustili druhý tým. Šli jsme po žluté, na rozcestí U Dívčí studánky. Tady doprava, kolem dřevorubecké studánky a míšovského domku, a pak po zelené až do Míšova, kde na nás už čekala Marcela s odvozem.

I když nebyl sníh a zkrátili jsme vandr o jeden den, kvůli mému kolenu, myslím že se to povedlo. Získali jsme kontakty na naše spolupoutníky a doufám, že z toho v budoucnu vzejde nejeden pěkný vandr.

 

Video z akce


Záložka pro permanentní odkaz.

Jedna reakce na Vánoční vandr po jižních Brdech

  1. Terka říká:

    Super video, příště jdu s Váma =)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..