Povážský Inovec

Druhý květnový státní svátek jsme s Jirkou pojali turisticky a raději už ve středu, tedy den předem, vyrazili na Slovensko. Cílem naší výpravy bylo pohoří Povážský Inovec, rozléhající se zhruba severojižním směrem, od Trenčína, k Piešťanům.

Středa – den první.

Sešli jsme se v Přešticích na nádraží a počkali na vlak. Jízdenky jsme měli koupené dopředu až na Slovensko, včetně rezervace, což, jak se později ukázalo, bylo celkem moudré rozhodnutí. V Praze jsme přesedli na vlak Eurocity EC 123 Košičan a celkem pohodlně dorazili až do Púchova. Původně jsem chtěl jít od severu na jih, nakonec jsme se ale dohodli, že půjdeme obráceně. Zpětně si myslím, že to bylo nejlepší.

Dokodrcali jsme se nadvakrát do Piešťan. Je to zajímavé, velké, a celkem pěkné lázeňské město. Vydali jsme se po modré, Jirka u kolonádového mostu nakrmil racky a labutě. Přešli jsme most do městské části zvané Banka, odtud jsme malým lesíkem začali pomalu po modré stoupat. Kousek před stylovou restaurací Furman, jsem na cestě uviděl hada. Jirka by ho asi zašlápnul, pak ale ožil a jal se tu metrovou hadici pronásledovat. Chytil ji a zapózoval před fotoaparátem, já hady nemusím, proto před ním smekám.

Došli jsme na rozcestí v sedle Havran. Hospůdka, která se tu nachází, vypadala dost zuboženě, ba co hůř, byla navíc zavřená. No nic, vydali jsme se dál, značení tras by ale měli Slováci ještě natrénovat. Toto nás pronásledovalo celou výpravu, mockrát jsme ztratili značku a museli se vracet zpátky.

Měli jsme v úmyslu dojít až k jeskyni Čertova pec. Počasí a terén nám ale nepřálo, rychle se zatáhlo a začalo pršet, navíc jsme zase ztratili značku. Déšť zesílil. Museli jsme zabivakovat uprostřed kopce. Rychle jsme vytvořili provizorní „áčko“ z plachet a zalezli. Pršelo vydatně celou noc, vzhledem k tomu, že jsme byli ve svahu, moc jsme se nevyspali, pořád jsme sjížděli po alumatce dolů. Ale byli jsme v suchu a jak se druhý den ukázalo, tak i poměrně v bezpečí, na místě kam jsme původně chtěli dojít, se totiž potlouká medvěd.

Délka dnešní trasy – 11 km.

 

Čtvrtek – den druhý.

Po deštivé a studené noci přišel krásný, téměř jasný nový den. Pobalili jsme bivak, na vařičích uvařili kávu, čaj a polévky z Vietnamu. Cesty byly po dešti rozbahněné a sloužily spíš jako koryta pro odvod vody, podle toho také vypadala naše chůze a boty. Hned po ránu jsme se zase ztratili, značka byla sice na stromu namalovaná, ale z druhé strany, takže nebyla vidět, no nic, nakonec jsme dolů k jeskyni Čertova pec došli. Na stejnojmenném motorestu probíhaly právě opravy. Prohlédli jsme si jeskyni a vyrazili dál po zelené. Kousek za jeskyní jsme objevili stopy medvěda, na to, že se tu prý od 70-tých let neměl objevit, vypadaly velmi čerstvě. Zvláštní pocit, včera jsme tu přece chtěli spát.

Cesta byla rozbahněná, chvílemi připomínala spíš džungli v Kostarice, ale nám se to líbilo. V sedle Gajda jsme posvačili a po naučném chodníku pokračovali přes Trhovičnú lúku, k rotundě svatého Juraja. Prozkoumali jsme rotundu, stejně tak i na vršku, v borovicovém lesíku, umístěné sousoší Golgoty. Je to moc pěkné místo, jako stvořené pro krátký odpočinek. Cestou sem jsme zahlédli ceduli, poukazující na nedaleký vodní zdroj. Vodu už jsme neměli, tak se Jirka rozhodl, že pramen najde a vodu donese. Já jsem zatím hlídal batohy a odfrkoval.

Došli jsme do sedla Marhát, že je na kopci rozhledna, jsme zjistili až později. Sešli jsme k pomníčku pod Kostolným vrchom. Ten upomínal na místního lesníka, který tady tragicky zahynul. Přešli jsme přes pastviny, kde se volně pásli koně, do rekreačního střediska Bezovec. Tady jsme se od červené hřebenovky oddělili a po modré se vydali vlevo, na zříceninu hradu Tematín. Cestou jsme potkávali dost turistů, většinou rodiče s dětmi, popovídali jsme si také se třemi Čechy, kteří putovali po pohoří obráceně, ze severu na jih.

Zřícenina naplnila naše očékávání, byla v celkem dobrém stavu. Právě na ní také probíhaly stavební úpravy. Okolí ale bylo pěkné a my si za náš dnešní bivak vybrali dřevěné, kryté odpočívadlo. Prohlédli jsme si hrad, uvařili večeři, popili něco málo slivovice a ustlali si na dřevěných lavicích přístřešku. Kdybych věděl, jak budu ráno otlačený, radši bych si lehl na zem. Noc byla studená, ale naštěstí nepršelo.

Délka dnešní trasy – 28 km.

 

Pátek – den třetí.

Ráno jsme vstali poměrně brzy, někdy po páté. Uvařili jsme kávu a čaj a pár minut po šesté se vydali dál. Po žluté značce jsme sestoupili do Hrádocké doliny. Místní zemědělec nás voláním od svého políčka vřele upozornil, že na autobus tu budeme čekat marně. Poděkovali jsme a odvětili, že radši půjdeme pěšky. Čekalo nás stoupání na hlavní hřeben, trvalo to zhruba dvě hodiny, kopce byly opravdu pořádné a navíc se zatáhlo a začalo pršet.

Na rozcestí Nad Malinišťami jsme prozkoumali místní útulnu Medvedica. Ani nás už nepřekvapilo, když jsme poblíž našli další medvědí stopy. Tentokrát ale byly o něco menší. Jirka se dušoval, že asi něco hnědého a huňatého zahlédl přeběhnout přes cestu, snad malý medvěd.

Ze sedla Pod Panskou Javorinou jsme odbočili po modré doprava, na kopci, asi patnáct minut chůze odsud, stojí velká dřevěná rozhledna. Rozhledy byly fantastické, když jsme se nabažili, usušili jsme trička a něco pojedli. Pak jsme sešli zase zpátky do sedla.

Došli jsme na rozcestí Pod Ostrým vrchom. Udělali jsme si zacházku a sešli z hřebene dolů. Stojí tady totiž pěkná a známá útulna Izba a kousek od ní pramení Kálnický potok. Útulna byla vskutku velmi útulná, ba co víc, i čistá. Sešli jsme k pramenu pro vodu a pak se vydrápali zase nahoru na hřeben.

Pak už nás čekalo jen stoupání přes několik posledních vrcholků, až jsme pokořili ten nejvyšší – Inovec (1042m). Nachází se zde dřevěný kříž a velké dřevěné odpočívadlo. Krom toho také dva vysílače. Pokračovali jsme dál po hřebeni, tentokráte ale už směrem dolů. Chatu Pod Inovcom jsme minuli bez povšimnutí, neboť v takovém rámusu by nám ani to pivo nechutnalo.

Došli jsme do Mnichovo Lehoty. Byly jsme na cestě už dlouho, hledali jsme proto nějaké dobré místo na spaní. To jsme také našli, když jsme se z posledních sil vydrápali na vrch Čiernachov (694m). Tady jsme vytvořili přímo ukázkový bivak z plachet, něco málo uvařili, dopili slivovici, a šli spát. V noci zase pršelo, ale my byli v suchu.

Délka dnešní trasy – 31 km.

Sobota – den čtvrtý.

V noci zase slušně pršelo, náš bivak ale vydržel a my byli v suchu. Uvařili jsme si, posnídali a vyrazili po červené dolů. Prošli jsme Mitickou dolinu a po třech dnech se tak ocitli zase v civilizaci, v obci Soblahov. Tam jsme ztratili červenou značku, která nás měla přes les zavést do Trenčína, vzali jsme to tedy po silnici.

V Trenčíně jsme dokoupili nějaké potraviny a já pivo v plechovkách na večer. Zašli jsme si na oběd do restaurace Trenčan, kterou můžu s klidným svědomím doporučit každému, vaří tu opravdu dobře. Dali jsme si černohorský řízek a opékané brambory, polévku a dvě piva Krušovice, za zhruba 6 EUR. Naprostá spokojenost.

Vlakem jsme se přesunuli do Púchova. Tady jsme zašli nahoru nad město, najít místo pro náš poslední bivak. Bohužel jsme se ale vůbec nedokázali shodnout, kde to bude. Každý preferoval to svoje místo. A že jsme oba hlavy horkokrevné, nakonec jsme šli každý jinam s tím, že se ráno sejdeme na nádraží. Asi ponorková nemoc.

Jirka šel spát do lesa. Já jsem se šel uklidnit dolů do města, na pivo. Nakonec jsem si vzpomněl na to, že kousek odsud, za hranicemi, bydlí můj strýc. Slovo dalo slovo a přijel pro mně. Jirka tuto nabídku odmítl. Zatím, co Jirka odháněl dotěrné divočáky, já strávil zbytek dne v hospodě se strýcem. Vzhledem k ranní kocovině, nevím, kdo na tom byl nakonec líp.

Délka dnešní trasy – 13 km.

 

 

Neděle – den pátý.

Na nádraži v Púchově jsme dorazili všichni včas. Jirka tam byl první. Rychlíkem Eurocity EC 126 Vsacan jsme pádili do Prahy a odsud pak nadvakrát domů. Myslím, že se akce povedla. Příroda byla fantastická a počasí nám taky vyšlo, i když občas zapršelo. Určitě se na Slovensko zase někdy vrátím. Celkově jsme v lesích nachodili zhruba 85 km a nastoupali asi 3049 výškových metrů.

 

Video z akce

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..