Výhledy ze Žďáru

Okolo Žďáru

Je jasná srpnová neděle, sice na dnešek slibují horko, což nemám vůbec rád, ale riskuji a vyrážím směr Dobřív. Jen já a pes. Cílem naší cesty je vrch Žďár a jeho přilehlé okolí.
Auto parkujeme na kraji lesa u autobusové zastávky Hůrecká cesta a po silnici jdeme na sever po žluté asi půl kilometru, než se zanoříme vlevo do lesa.
Sluníčko už je na obloze a začíná se pěkně oteplovat. Houby jsou vidět i z cesty, tady se jim asi daří, ale proto tu dnes nejsme. Přicházíme na rozcestí Žďár-u bývalé staré chaty. Je tu pěkný dřevěný přístřešek a tak toho využíváme a dáme si svačinu.
Cesta pomalu stoupá vzhůru a za chvíli se můžeme těšit z výhledů ze skal přírodní rezervace Žďár. Všude jsou koberce borůvčí, objevujeme také maliny a ostružiny. Už jsme tu byli několikrát, ale pořád to má své kouzlo. Malá přestávka na pivo v plechovce a pokocháni tou krásou sestupujeme dolů, na rozcestí Žďár-u Oltářů.

Odtud chceme jít po žluté dál do Svojkovic, nad nimiž se tyčí vrch Vydřiduch. Bohužel ale mezitím teplota stoupá na neúnosnou mez, jak pro mě, tak i pro psa. Nechce se nám dál šlapat a je třeba přehodnotit akci.

Ve Svojkovicích na křižovatce se nakonec otáčíme a vrch Vydřiduch, vzdálený zhruba ještě kilometr tak  necháváme pro dnešek být. Volím nejjednodušší a nejrychlejší cestu zpátky k autu, což je po silnici přes celé Svojkovice a dál pak do obce Hůrky. Je opravdu horko a já už se vidím u piva na zahradě.

Příště už to nebudu pokoušet a počkám si na pro mě vhodné klima. Moc jsme toho dnes nenachodili, celkem 13 kilometrů za čtyři a čtvrt hodiny. Nasedáme do auta a míříme domů, zbytek neděle pak prolenošíme na zahradě ve stínu našich dubů a já dumám nad tím, že na pořekadle „je línej jako vandrák v červenci“ (ale i srpnu) asi něco přece jen bude.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.