Jižní Brdy – kolem Štěrbiny

Vyrazil jsem v neděli směrem na Rožmitál pod Třemšínem, cílem výletu byl okruh kolem vrchu Štěrbina (753 m). Projel jsem Rožmitál a Voltuš, a kousek za Trepandou zaparkoval na lesní cestě, odkud jsem po modré vyrazil vstříc dalšímu brdskému dobrodružství.

Na místo jsem dorazil kolem osmé ráno, hustá mlha byla všude, což značilo, že rozhledy do okolí nebudou nic moc. Zhruba po deseti minutách jsem po modré dorazil na rozcestí Štadruž. Měl jsem sice v plánu jít na sever k mohyle J.J. Ryby, ale nezvolil jsem k tomu žlutou turistickou trasu, která tam odsud vedla, ale pokračoval jsem dál. Zhruba po 600 metrech byla neznačená odbočka doleva, po pěti minutách chůze jsem vlezl do lesa. Cílem byla skalka Kočičí hrádek a bezejmenná skalka napravo od ní. Tak jako většina brdských vrchů je i tady skalka tvořena kamennou sutí, místo je to ale pěkné.

Vyrazil jsem dál, za chvíli jsem dorazil na rozcestí se svatým obrázkem, kde jsem se napojil na žlutou a pokračoval směrem na Voltuš. Kolem hájovny nad Voltuší je to jen kousek na rozcestí k Rybově mohyle. Tady mne zaujaly tabule, zbudované před různými druhy stromů, kde je možné se o nich dozvědět bližší informace. K samotné mohyle to pak byl jen kousek.

Zhruba po pěti minutách chůze od mohyly, jsem stanul na voltušské vyhlídce, místo pěkné, ale kvůli mlze nebylo vidět dál, než na sto metrů. Nu což, zas někdy jindy, třeba v létě. Dorazil jsem pod Štěrbinu. Normální člověk byl vzal za vděk cestou, ne tak ale já. Vzal jsem to suťoviskem od rozcestí a důkladně vše prozkoumal. Na vrchu Štěrbiny stojí vysílač mobilního operátora. Bohužel, vyhlídková plošina zde chybí, což je velká škoda, neboť nadmořská výška 753 metrů by umožňovala zajímavé rozhledy do okolí.

Ze Štěrbiny jsem sešel dolů na rozcestí a došel na sráz Bílé skály. Kvůli mlze jsem toho ale moc neviděl. Kousek od srázu, po pravé straně cesty jsem prozkoumal nějakou bezejmennou skallku. Odtud to pak bylo jen kousek na modrou trasu, která mne kolem studánky dovedla na rozcestí Červená chaloupka. Odsud to bylo jen kousek k nejzajímavější části mé výpravy. Došel jsem k plotu zrušených kasáren 171. protiletadlového raketového pluku bývalé ČSLA. Na ceduli stál nápis – střeženo i psy, což by značilo, že krom psů tam nejspíš budou i lidé. Bylo na čase položit si otázku, zda mi to za ten risk stojí. Stálo. Prozkoumal jsem kasárny v části lesa zvané Hvězda, dál jsem se už nevydal, neboť objekt je opravdu hlídaný. Udivila mne zachovalost budov a rozlehlost areálu, nechápu, proč se nenajde smysluplné využití pro toto místo. Jak už to u nás chodí, radši se to nechá zchátrat.

Vydal jsem se po modré, směrem zpátky k autu. Vzal jsem to přes Hradecký hřeben, který jsem chtěl prozkoumat, ale nějak jsem se zamotal. Nakonec jsem přes Soudný došel na žlutou. Došel jsem se podívat na Paseku, je tu rybníček s lekníny a velký seník. Čekal jsem chatu, ale bohužel. Došel jsem na rozcestí, kde žlutá vede doleva, tudy už jsem minule ale šel, proto jsem tentokrát zvolil cestu vpravo. Asi v polovině cesty je po pravé straně malý bezejmenný rybníček. Téměř na konci cesty, na rozcestí, jsem objevil studánku, voda vypadala, že by se dala pít, ale radši jsem to nezkoušel. Po pár metrech jsem se napojil na modrou a přes rozcestí Štadruž došel zpátky k autu. Až tady, kousek od auta, jsem potkal dva trampy, jinak jsem nepotkal za celý den v lese ani nohu.

Domů jsem ale ještě nezamířil, zajel jsem se podívat na lom u Bezděkova pod Třemšínem a u Vševil. Ten prvně jmenovaný je opravdu pěkný, krásné místo, jen by si tu místní měli uklidit. Všude se povalují PET lahve a odpadky, lidi jsou prostě dobytek. Ten druhý, ve Vševilech, slouží jako výcvikové středisko pro potápěče a je sem zakázán vstup, tak buďte ve střehu.

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..