Ejpovicko – aneb sprostý výlet

Les rozléhající se severovýchodním směrem od obce Ejpovice, skýtá, krom klasických přírodních zajímavostí, i některé drobnosti, které by jste asi nečekali. Jsou to hlavně názvy některých zdejších míst, kvůli kterým se výletům sem někdy také říká sprostý výlet.

S Náčelníkem a psem Pištou jsme se sem vypravili předposlední říjnovou sobotu. Bylo poměrně chladno a vše bylo zahaleno do husté mlhy, která tomu dodávala zvláštní, tajemnou atmosféru. Kolem poledního se pak začalo vyjasňovat, takže jsme si to opravdu užili.

Naše trasa začala v obci Ejpovice, kde jsme na parkovišti nad pomníkem nechali auto a ulicí Hlavní došli k železničnímu viaduktu, za nímž začíná žlutá turistická trasa. Prošli jsme se po březích vodní nádrže Ejpovice, kde nejvíce času jsme asi strávili u uměle vytvořených koryt, které do nádrže usměrňují tok řeky Klabava. Je to velice působivé místo, řeka tu za velkého burácení překonává obrovské balvany a vodní tříšť se vznáší vysoko do vzduchu. Vše bylo ještě umocněno všudypřítomnou mlhou.

Neméně zajímavá byla také po přejití lávky nad Klabavou, zacházka k tzv. Ejpovickým tunelům. Jedná se o dva obrovské betonové tubusy, které mají v případě potřeby za úkol odklonit tok řeky. Ejpovická nádrž je vlastně bývalý lom na železnou rudu, v 70- letech minulého století ale byla těžba ukončena a řeka byla zase svedena do svého koryta. Tunely ale byly použity také při povodních v roce 2002. Tunely měří zhruba 1,6 km a vyúsťují u obce Dýšina, v areálu golfového klubu. Původně byly vstupy zakryty mřížemi, ale sběrači kovů je vždy odstranili, takže se kdokoliv může vydat na tajemnou procházku tunelem. Ovšem je potřeba říct, že bez pořádné svítilny se neobejdete, v tunelu je opravdu naprostá tma, o právních důsledcích tohoto počínaní se ani nebudu raději zmiňovat.

My jsme ale tunely neprocházeli, zvolili jsme cestu kolem nádrže, vedoucí přes přírodní památku Ejpovické útesy. Cesta nás dovedla až na soukromé golfové hřiště, kterým prochází. Musíte ovšem respektovat určitá pravidla pro průchod, mimo jiné, neopouštět cestu, nevstupovat na trávník a při odchodu za sebou zavřít branku.

Po opuštění golfového hřiště jsme došli do obce Dýšina a napojili se na modrou turistickou značku. Naše první zastavení bylo u studánky se zvláštním názvem – U Čůráčku. Vodu jsme neochutnali, jen jsme se vyfotili u cedule s tím názvem, to jsme přece nemohli nechat jen tak. Po malé zacházce neznačenou cestou ke kokotské studánce, jejíž vodu náčelník ochutnal a dušoval se, že mu opravdu nic není, jsme došli na Ostrý kámen(474m). Jedná se o menší skalku, nejspíš buližníku, tady jsme trochu posvačili.

Po modré dál jsme pak došli k dolnímu kokotskému rybníku. Slunce už pěkně a příjemně svítilo a plující labutě a kachny dotvářely, spolu s padajícím listím, příjemnou atmosféru tohoto místa. Kousek dál odsud, u horního kokotského rybníka byla situace jiná, rybník byl bez zarostlý rákosím a bez vody. Opustili jsme modrou a po úbočí kopcek Hůrka (485m) šli při kraji lesa, až jsme narazili na zelenou, která nás dovedla do obce Klabava. Odsud už potom po žluté, znovu přes lávku zpátky do Ejpovic.

Trasa měřila zhruba 23 km.

 

 

 

Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..